Jan Kříž, Musíme, Galerie Diamant, S.V.U. Mánes
24.05.2009 13:55Musíme…v Galerii Diamant, S.V.U. Mánes
7.4. – 19.4.2009
Z ateliérů víceméně figurativní malby na Pražské AVU ( Z.Beran, J. Sopko, A. Střížek, M. Rittstein)vycházejí v posledních letech absolventi, kteří dnes už nejsou jen nadějemi, ale jistotou současného českého umění. Čtyři z nich se jako výrazně profilované osobnosti představili v „emigračním“ útočišti S.V.U. Mánes - v pražské Galerii Diamant.
Máme-li vyjít z tak trochu víceznačného názvu výstavy – Musíme…, pak rádi konstatujeme, že jde o umění odzrcadlující zvláštní znepokojivou komediálnost doby, a to s velkorysou upřímnosti, smyslem pro humor a odpovědností, jak se k ní vystavující právě názvem přihlásili.
Všichni pracují s obrazovou metaforou a připomínají tak určitou tradici domácího umění. Činí to ovšem v řádu uvolněné postmoderní ironie, někdy dokonce se shovívavým porozuměním a snad i nadějí. Někteří jakoby chtěli překročit určitý stín bolestínského akademismu a zeširoka otevřít svou tvorbu výzvám doby v úsilí o adresnější konfrontaci.
Tak jsme mohli ocenit, že se Markéta Urbanová (1978) obrátila k volnější malbě a dramatičtější figurální metafoře, když ve své znehybnělé zoomorfní zrůdě (Nalezenec, 2009) s kafkovským sarkasmem vyjádřila existenciální tíseň plynoucí z možného zmutování všeho živého. Lukáš Miffek (1983) nalézá v kombinaci pop-artistní idolatrie konzumu a zábavy a sladkobolného fantaskního kýče prostředek, jak obrazem vyjádřit pachuť dnešních deziluzí. Karel Jerie (1977) sytí monumentalizující fascinující rytmus své obrazové vize banalitami reálií a jeho Super-City (2009) nastavuje ironické zrcadlo falešnému sebevědomí dneška. Jan Gemrot (1983) na vlně romantické nostalgie nabízí obraz reálného života (Království svobodné matky, 2009) a nebojí se kritického realismu.
Všichni vystavující přesvědčují o tom, že námět není jen záminkou k úspěšné realizaci malby, ale je i jádrem kritického poselství, platného nejen v umění, ale i v celém dnešním světě. Zdá se, že nastoupivší generace s úspěchem znovu objevuje zdánlivě už zapomenutý pojem autenticity a svými přesvědčivými uměleckými výkony mu dává nově polemický smysl. Je jistě vítané, že se tak děje ve výstavní síni spolku S.V.U. Mánes, který své nároky na vrácení vlastní spolkové budovy může dnes opodstatnit i společensky platnou kritickou tvorbou svých členů a hostů.
Jan Kříž
———
Zpět